Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Mariánské básně vhodné k májovým pobožnostem a další náboženské básně:

 Prosba k Panně Marii, májové básně.

Dětská báseň pro nepřítomnost na mši sv., o Svaté Rodině, za papeže, Česká adventní balada, vánoční báseň, Naděje k novému roku, Legenda o Krucifixu (Velký pátek).

Náboženské písně - Otče náš, Matičko Boží obětuj, k sv. Prokopovi. Chorvatská píseň k Panně Marii.

 

 

 Náboženské básně

 

Prosba k Panně Marii - Československá prosba

 

Ty JASNÁ z Hostýna, VELEBNÁ z Velehradu.
BOLESTNÁ v Šaštíně, Ty z nitranského hradu.
Ty ZLATÁ písecká, s Dítětem, čistým šperkem,
Ty dětsky JÍMAVÁ, CHUDÁ z hor pod Kašperkem.

 

ZÁZRAČNÁ ve Lnářích, Ty z Plzně KRÁSNÉ SLÁVY,
Ty TICHÁ  s korunou ve Staré Boleslavi.
STŘÍBRNÁ v Příbrami, Ty v Rokycanech SNĚŽNÁ.

NEZLOMNÁ v Bechyni, andělů MOCNÁ KNĚŽNA.

 

Ty, jenž jak laskavý, ač NEVIDĚNÝ STÍN,
bdíš dodnes VÍTĚZNÁ nad pražským náměstím.
Ty, která odleskem své slunné svatozáře,

odpouštíš rány dřív, než padnou do Tvé tváře.

 

Ty MATKO země mé, jí utrpení vplétá
krví a slzami do dějů všeho světa.
I dodnes buď PŘÍTOMNÁ v rubínech krve její.

Buď v jejím doufání, buď v jejích beznadějích.

 

Buď s ní, ať cokoli jí ještě bude dáno.
MARIA, MILOSTI z níž vzešlo Věčné Ráno.
Tys byla MILÁ Čechům po vše časy,

milí Ti byli Češi, MATKO Věčné Krásy.

 

 

 

Na májové pobožnosti

 

Jsem rytíř Tvůj, o Madono, jsi srdce mého Paní.
Jsem rytíř Tvůj, co zatouží, jen po Tvém slitování.
Být s Tebou, moje Královno a na Tebe se dívat,

jen o, Tvém rajském půvabu, chci vždycky píseň zpívat.

 

Jsi první a jsi jediná, po velké lásce Boží
a v její žití nořím se, jak zrnko písku v moři.
O světe, marně napínáš své ošemetné sítě,

jsem rytíř Panny Marie,lilii mám na štítě.

 

 

V modlitbě spínám svoji dlaň, a chci jen Tvoje dítě být,
rodiče naše Panno chraň, vypros nám v Boží lásce žít.
Odvracej od nás hříchů tíž, ukryj nás pod svého pláště lem,

všechny nás přiviň k Bohu blíž, ochraňuj naši drahou zem.

 

 

Matičko Ježíše, Královno nebe,
hle spínám ruce své a prosím Tebe,
stůj při mě v každý čas, Rodičko Krista,
aby má duše zůstala čistá.

 

 

Zdrávas Maria, anděl oslovil Tě, první tímto pozdravem,
kolikrát už za ty věky, pozdrav ten byl vysloven.
český národ utíkal se, Matko, pod Tvou ochranu,

v Tobě měl vždy útočiště, svoji sílu, obranu.

 

Zdrávas Maria, volal k Tobě za dob válek ukrutných,
pozdravem pak děkoval Ti v dobách míru pokojných.
Ave Maria, Tebe zdravit budem dokud budem žíti,

ať shledáme se v nebi s Tebou, tam kde světlo Boží svítí.

 

Ten pozdrav je světoznámý, Ave světem zaznívá,
ve svém srdci mnoho lidí Ave k Panně zazpívá.

 

 

Přišla na svět, v Nazaretě, bez poskvrny počatá,
dívenkou se stala v světě, Panna Boží přesvatá.
Vyvýšena v nebi stojí, nad anděly, svatých sbor,

ať ji jako Matku svojí ctí a chválí lidí chor.

 

 

Pozdravena buď Královno, o Maria,
nebe, země císařovno, o Maria.
Radujte se cherubíni, chválu vzdejte serafíni

a pozdravujte Královnu: salve, salve, salve Regina.

 

Neopouštěj nás v těžkosti, o Maria,
shlédni na nás v milosti, o Maria.
Radujte se cherubíni, chválu vzdejte serafíni

a pozdravujte Královnu: salve, salve, salve Regina.

                                                                  (z filmu Sestra v akci, 1992)

 

 

Maria přesvatá, květy i poupata
nesem Ti na důkaz lásky.
Tvými jsme dítkami, ruku měj nad námi, 
stírej nám slzy a vrásky.

 

A kdo je v světě sám, pohlédne k výšinám,
tam, kde je Matka přečistá.
K Bohu ho přivine a on pak spočine
na Srdci Ježíše Krista.

 

 

Mám v duši bílou lilii, Maria, Ty Matko moje.
Matičko Boží chraň mi ji! Já chci být vždy dítě Tvoje.
Je na křtu svatém zaseta. Vezmi mě pod svou ochranu 
ať modlitbami rozkvétá a do nebe se dostanu.

 

 

Hvězdou jsi Ty Matko Páně, Syna Boha jsi přinesla,
Tebe si Bůh Panno zvolil, do hříchu jsi neklesla.

Tebe chválí archandělé, ctí Tě jako Paní svoji.
Ať Tě člověk srdcem vroucím hledá ve svém těžkém boji.

 

Jako slunce vystoupilo na obloze vzhůru,
tak se Slovo ponížilo k Tobě z nebes trůnu.

Nad slunce je jasnější, Maria, Tvůj třpyt,
přece volíš raději jako chudá žít.

 

Když se Slovo od věků, v Tobě Tělem stalo,
v jeho Srdci člověku, milosti se dostalo.

Zdrávas Panno přečistá, vypros pevnou víru,
také milost u Krista ať žijem vždy v míru.

 

 

Kraluj Panno nad námi, panuj v každé době.
Ozdobena hvězdami, my zpíváme Tobě.

Zdrávas Matko milosti, chloubo všeho světa,
vypros, ať nám radostí naše srdce vzkvétá.

 

 

Po roce zase nám přišla doba májová,
a naše vděčnost může se projevit nová.
Ty krásná Panno, Matko, Královno a Paní,
vypros nám vždy Jeho požehnání.

 

K Tobě svatá Matko dnes přicházíme,
úctu Ti vzdáváme, o pomoc prosíme.
Ať Kněžno máje, požehná naši zem,
zažene války. Pokoj a mír dá lidem všem.

 

V Tobě je Maria blaho a blízkost ráje,
s Tebou nám přichází krása, líbeznost máje.
Ukazuj nám Maria k Bohu stále cestu,
veď nás svojí ochranou k nebeskému městu.

 

Ať pěvci ve sboru zpěv lásky pějí,
dnes i písně andělů s láskou Tobě znějí.
Abychom s Pánem vždy stále mohli být,
spolu v Boží radosti navždy budem žít.

 

 

Chlad

(Čeněk Maria Tomíško 1905 - 1949)

 

Chlad Matko Boží, v českých srdcích studí
a v nitru houstne chmurný stín.
Tma prázdnoty nám trčí z hrudi,
lidé jsou hnáni hříchem smrti v klín.


A kletba nad hlavami se nám vznáší,
v ní skryt je hrozné zkázy jed,
ten zhoubu chystá krásné zemi naší
a mění duše v tvrdý led.
Děs hříchů, vášní u nás šílí a květy ctností sežeh mráz!
V té nouzi, hlas náš, Matko kvílí. Hleď Maria a vyslyš nás.

 

Ty Matko svatá, pohleď na tu bídu,
vždyť vidíš duše naší hlad.
Ta srdce bez lásky, štěstí a klidu,
co myslí, že ve světě najdou snad
mír ubohé, své rozeštvané duši, ve které vládne těžký hřích
a její nářek neohluší ani světa rozkoš a světa smích.
Vždyť duše jenom k Bohu touží
a proto Matko, slyš náš hlas:
"Ty zažeň dravce co nad námi krouží
a k Bohu Matko přiveď nás."

 

Copak jsi Matko někdy zapomněla,
svou pomoc dát, když prosil tebe ret?
Když vytryskla nám slza vřelá,
což nechtěla jsi nás vyslyšet?
Ne nadarmo se ruce spjaly Matko před tvým obrazem.
Ty těšila jsi vždycky žaly a štěstím blažila jsi zem.
Tvůj pohled tmu smutku plaší
a úsměv tvůj ji mění v jas:
Pophlédni opět k české zemi naší,
Maria Panno vždy potěš nás.

 

Vždyť vzpomeň si ty Matko milá,
jak věrným tobě dřív byl Čech,
jak v jeho srdci stále jsi ty byla
i když ho ovál smrti dech.
Vzpomeň si jak náš národ kdysi, se Mariánský s pýchou zval,
jak jméno tvoje vyrvat nedali si, a každý byl by život za tě dal.
Vzpomeň si, že my zde, jejich děti,
jak oni tvými chceme býti zas 
a proto Matko, k tobě prosba letí:
"Maria Panno, zachraň nás."

------------------------------------------------------------------------------------------------------

O Maria, buď Matkou mou, Přímluvkyní za hříchy mé a Hvězdou na moři
jimž pluji k věčnosti. Sviť pak i nyní, ať nezbloudím, až východ zahoří. 
O Maria, pak ráj mi otevři a pros za dítě své u svého Syna.
On zná můj cíl a kroky moje zří. Jdu úpalem, však tys má větev stinná.
Tak milosrdná buď, jak veliká je má vina.

(Modlitba k Panně Marii P. Bedřicha Nováka z Horní Brusnice, kde sloužil v letech 1950-1981+)

-----------------------------------------------------------------------------

 

Dětská báseň pro nepřítomnost na mši sv.

(Čeněk Maria Tomíško)

 

Ty můj strážný anděle, buď dnes za mě v kostele,
na mém místě poklekni a mši svatou vyslechni.
Odkaž Pánu moje milé, přátele i nepřátele,
za živé i za zemřelé, Krista Pána pros vřele.

 

Až kněz bude obětovat, řekni Pánu, že chci věnovat,
vše co cítím a co mám, celý (á) se mu v oběť dám.
Až kněz přijme svaté Tělo, co kdys na kříži viselo,
představ Pánu duši mou: touhou, láskou rozžatou.

 

Pros ať vejde v srdce moje, Pán mé lásky a pokoje.
Po mši svaté dík mu vzdej, s požehnáním ke mně spěj.

 

-----------------------------------------------------------------------------

 

O Svaté Rodině

(Čeněk Maria Tomíško)
 

Je svatost snad něčím mimořádným?
                                        Tak často ptá se lidský ret.
Proč důkazem Ti není pádným, co za vzor dává Nazaret.

Kde svatosti bys našel více? A s čím se Tvůj zrak nesetká?
Hleď Josef s Hochem u hoblice a Matka pilně plátno tká.

V té nazaretské škole ctností to učení ať chápu rád,
jít cestou denních povinností a přitom Boha milovat.

 

-----------------------------------------------------------------------------

Na místě stojíš, které Bůh Ti dal,
jen tam máš v Bohu ochranný svůj val,
a možnost využití svých sil.
Tam buď, kde Bůh chce, abys byl.

Copak jsi dělal celý den? Koho Tvá ruka hřála?
Pročpak svět zůstal nezměněn, tam kde Tvá noha stála?

Chce-li Ti žehnat, tam požehnání nedá,
kam srdce nepokojně touží,
Tebe jen na Tvém místě  hledá
od věků otcovská láska Boží.

Máš ruce dvě, abys je podával taky.
Abys někoho pohladil jimi.
Tvůj úsměv může rozehnat mraky
druhému můžeš zaplašit stíny.

Už nastal večer a zdá se mi, že tma je kolem Tebe.
Komu jsi dneska na zemi ukázal kousek nebe.

 

-----------------------------------------------------------------------------

 

Za papeže

(Čeněk Maria Tomíško)

 

Na perutích lásky vroucí dej se naše srdce v let,
tam, kde Církev nehynoucí má svůj neochvějný střed.
Ve velebném bílém hávu dlí tam velký, svatý kmet,
do svých dlaní klade hlavu, za celý se modlí svět.

 

Svatý Otče v dálném Římě, poslyš naši blahou zvěst,
svoji láskou Tvoje břímě pomůžeme Tobě nést.

 

Loďka Církve dvacet věků překonává vichrů van,
vprostřed vln a bouřných skřeků pevně stojí Vatikán.
"Roztříští se o příď tvoji rozběsněný oceán,
nepřemohou tebe v boji
", řekl Loďce její Pán.

 

Svatý Otče v dálném Římě, poslyš naši blahou zvěst,
svoji láskou Tvoje břímě pomůžeme Tobě nést.

 

Život náš zde pluje k Cíli, na směru však záleží,
sám se z cesty neodchýlí, kdo k té loďce náleží.
S hrdostí a vždycky zjevně, hlas se česká mládeži,
celým srdcem skálopevně, ke své Církvi, k papeži.

 

Svatý Otče v dálném Římě, poslyš naši blahou zvěst,
svoji láskou Tvoje břímě pomůžeme Tobě nést.

-----------------------------------------------------------------------------

 

Česká adventní balada

(Čeněk Maria Tomíško)

 

Chýlil se  Advent ke konci, Vánoce svaté kvapem se blíží.
Pán Ježíš s Petrem zamyšlen z oblačných výšin na Zemi shlíží.
"Poslechni Petře", Boží hlas zazní teď v tichu věčného ráje,

"letos chci do Čech zavítat, v polabské, vltavské kraje.

 

Býval to vždy lid pobožný, v Čechách jen kdysi málokdo hřešil, bohatý, chudý, dítě i stařec, v radostném štěstí na Mne se těšil.
Jdi se teď Petře podívat, jestli se nezměnil dobrý lid český.
Zda si tam stále zaslouží, abych jim přišel zaplašit stesky."

 

Petr se tiše uklonil, opustil ihned nebeský sál,
v podobě sešlého stařečka na české zemi u domů stál.
Po Čechách chodí stařeček, nikdo ho nezná z tisíců lidí.
Do očí všem se zadívá, zatím svým zrakem do srdcí vidí.

 

Chodí den druhý po Čechách, přes velká města, přes vsi i lada,
ponurá vráska zármutku na jeho čelo, trpce se vkrádá.
Chodí den třetí krajinou, domovem rodným, kolébkou Čechů.
Stísněnou duší dědečka zachvívá bolest tajených vzdechů.

 

Čtvrtý den už tu putuje sehnutý stařec se silnou holí,
ve zraku slzy hořkosti, smutkem a žalem srdce ho bolí.
Skončena cesta Petrova, vrací se nazpět do nebe vzhůru.
V srdci má odpor, v duši žal, na čele bílém tíživou chmuru.

 

Pokleká před trůn Ježíšův, ve vzlykot mění zármutek němý.
"Kolik těch hrozných neřestí, Pane můj, je nyní v České zemi.
Loupeže, záští, podvody, bezedná propast zhouby tam zeje,
po květech zvadlých lilií, nemravnost tančí své bujné reje.

 

Vše se dá v lítosti odpustit, s tím se dá potom zas znovu žít.
Vyslechni smutek velký a těžký. Nemůžeš Pane do Čech jít.
Mám v srdci obavy a v duši bolest, tíhu i hroznější děs.

Nechoď tam Pane můj,
              vždyť v Čechách jsou matky horší než Herodes."

 

-----------------------------------------------------------------------------

 

Legenda o Krucifixu   (Velký pátek)

Čeněk Maria Tomíško - Řím 1928

 

(legenda o obrazu Ukřižovaného Ježíše, který je v Římě v klášteře kapucínů)

 

1) Díky tobě stará kniho! Vděčně myslím na tu chvíli,
kdy poprvé moje oči, do tebe se pohroužily.
Na pergamen starých listů tobě stáří stopy vtisklo.
Kolik asi vřelých slzí nad nimi již z očí trysklo.
Podle tebe, stará kniho, plán mám možná trochu smělý,
když chci tvoji zbožnou pověst složit na verš neumělý.

 

2) Dohořívá zlaté slunce, unaveně k horám krouží.
Podél lesa mezi stromy tajuplný stín se plouží.
Dávno slunce za horami, k zemi černá noc se spouští,
jenom v lese jeden člověk prodírá se v hustém houští.

 

3) Dávno měsíc spící kraje líbá září svého lesku.
"Poutníku, zda zabloudil jsi, ztratil jsi snad pravou stezku?
Krušno věru v lese spáti, divné tam prý bývá snění,
když si hlava odpočívá místo lůžka na kamení.

 

4) Divých žen prý o půlnoci po lesích roj rejdí dravý.
Slyšíš bratře! Vrať se zpátky, škoda je tvé mladé hlavy.
Škoda věru tvého žití, vždyť jsi v plném květu mládí.
Dej si říct! Dobří lidé pod střechu tě vezmou rádi!"

 

5) Zbytečně. Ani pohled zpátky! Do lesa dál zmaten pílí.
Ve své ruce křečovitě tiskne silný provaz bílý.
Ó vy stromy zadumané, na tisíce vás tu v lese,
ale jenom jedinému, brzy hosta dostane se!

 

6) Dřív než zítra ranní slunce v červáncích se bude koupat,
bezvládně tu mrtvé tělo na větvi se bude houpat.
Pěkný pohřeb: rakví bříza, chomáč vřesu místo věnce,
vrány budou skřeky zpívat za mrtvého oběšence.

 

7) Stojí bříza vprostřed lesa, na mýtině o samotě.
A tam smyčka kolem krku udělá už konec slotě.
"K čemu žít, když není z čeho? Lepší smrt než holá nouze,
když jsem všechno prohrál v kartách, nezbývá než provaz pouze!

 

8) V hospodě dnes všechno zlato slepě dal jsem při hře v sázku!
Hrom aby vzal spoluhráče, tu prokletou bídnou chásku!
Podvedli mne hamižníci! Pěkný žert si se mnou svedli.
Peníze si rozdělili, k holbě vína teď si sedli.

 

9) Za mé zlato šumí číše, za mé zlato plné mísy!
A kdo přitom vzpomene si, na toho co v lese visí?!
Teď se vám to ale směje, při veselém hodokvasu!
Jen kdybych se mohl pomstít, duši svoji dal bych ďasu!"

 

10) Ještě ústa rouhačova slova ani nedořekla,
když tu zjeven v okamžení, stojí před ním kníže pekla!
"Volal jsi mne, milý brachu? Pomohu Ti ve Tvé tužbě!
Jen za pouhý úpis duše, ke každé jsem hotov službě!

 

11) Však Ty nejsi na tom světě, poslední a nejsi prvý
co svou duši zapsali mi, černým perem, vlastní krví.
Všechna přání Tobě splním. Čas máš do roka a do dne.
Nevěříš mi? Pochybuješ? Věř mi jako matce rodné!

 

12) Rychle k činu, ať mi věříš. Pro mě čas už hodně chvátá,
důkaz chceš? Hle trochu listí - dukátů hrst vrchovatá!"
"Zlato, zlato!" vzkřikl jinoch, oči se mu leskem šíří,
ruce vztáhne v prudkém vzmachu, po zlaťácích rychle míří.

 

13) V ďábelský se úsměv stáhly, satanovy rety křivé:
"Ouha brachu! Tak to nejde! Upíšeš mi duši dříve!"
Na hvězdnatém jasném nebi smutně padá hvězda dolů,
V lese jinoch na pařeze svorně sedí s ďáblem spolu.

 

14) Zaštěkal pes ve vesnici, divně zavyl vprostřed spaní,
v lese jinoch na pařeze drží v ruce pero vraní.
Vyletěli netopýři, opustili skalní skrýše,
V lese jinoch na pařeze čertu úpis krví píše.

 

15) Zahoukala kdesi v dáli temným křikem noční sova.
V lese jinoch na pařeze poslední už píše slova.
Dvanáct zvuků o půlnoci zaznělo svým zvučným hlasem.
V lese ďábel černý úpis rychle skrývá za svým pasem.

 

16) "Teď jsem k službám", ďábel praví:"teď ať pán můj směle velí!"
"Zlato chci." Hned praví mladík: "Hodně zlata, poklad celý!"
Sotva řekl svoje přání, náhle divoucí ty divy,
hromada tu peněz leží, kde dříve jen hroudy byly.

 

17) Může věřit vlastním očím? Často to jen přelud bývá!
Ne, už zlatem plní kapsy a zlato mu neubývá.
Nyní začne nový život, plný štěstí, žádná svízel.
Přestal v práci, rozhlíží se. Sám je v lese, satan zmizel.

 

18) Zvolna krůpěj za krůpějí listy stromů tiše smáčí.
Je to rosa? Nebo v nebi andělé to spíše pláčí?
Rychle krouží zlaté slunce po nebeské širé pláni,
ani si to nepomyslíš, už se večer k horám sklání.

 

19) Rychle vlna vlnu stíhá, na zčeřelé ploše vodní,
rychleji však život pádí, rychleji den běží po dni.
Běží čas jak divá řeka, dál se řítí mocným tokem,
Nežli by ses nadít mohl, rok se setká s novým rokem.

 

20) "Hej ty strýci, soudek vína! Vedu si dnes plno hostí!
Pijte braši, všechno platím! Blázen, kde se dneska postí!
Každý pij co hrdlo ráčí, každý jez co budeš moci.
Zítra lhůta vyprší mi, kamarádi o půlnoci."

 

21) Těžká hlava unaveně všem už ráno k hrudi klesá,
Jenom mladík vratkým krokem potácí se v přítmí lesa.
Zastavil se u pařezu, ostře pískl na tři strany,
než by do třech napočítal, s Luciferem kůň tu vraný.

 

22) "Už má lhůta satanáši, ke konci se již, již sklání.
Poslední dnes, milý brachu, na tobě chci ještě přání.
Zvláštní tužba, na mou duši, vrtoch, řek´bych spíše trochu.
Naposled chci, žert si ztropit, v hlučné partě pivních hochů.

 

23) Víš můj zlatý kamaráde", k ďáblově se sklonil tváři,
"dneska máme Velký pátek, zapsaný zde v kalendáři.
Na ten den mne vždycky matka, pár let tomu, co nežije,
do kostela vodívala, jako dítě, na pašije.

 

24) No, a v krčmě svit mi hlavou, velký nápad, přímo skvělý,
pročpak bychom v hospodě též pašije si nezapěli?
Říkám, večer při sklenicích, slyšíš mě ty brachu drahý?
Pašije si zazpíváme, pěkně zostra, od podlahy!

 

25) Ó, to půjde trochu jinak, než farář a kantor zpívá,
do skoku si zanotujem při plecháčcích plných piva!
Kostky k tomu hodíme si, při veselé hlučné notě,
také tenkrát vojáci přec, v kostky hráli na Golgotě.

 

26) A co hlavní, kamaráde", tiše šeptá jinoch čertu,
"hezké děvče při pašijích, to je přece vrchol žertu.
Vyhlédl jsem švarnou dívku, kouskem zlata byla naše,
ta nám bude zastupovat služku u Kaifáše.

 

27) Pašije s ní odtančíme, zlehka v kole, letem větrů,
vždyť ta holka černooká, pomátla by hodně Petrů."
Zachechtal se starý ďábel, zrádně se mu oči smějí:
"Podařený vskutku nápad! To Ti tedy blahopřeji."

 

28) "Avšak jádro dosud chybí", zamyslel se mladík dlouze,
"všechno jsem si pěkně schystal, Kristus mi však schází pouze.
Bez Krista vtip na své ceně, mnoho ztratí jedním rázem,
psinu z něho chci si ztropit, při pašijích před obrazem!

 

29) Slýchával jsem", ďáblu k uchu důvěrně se jinoch točí,
"že jsi tenkrát na Golgogě, na vlastní Ho viděl oči.
Stál jsi tenkrát zcela blízko, skoro u samého kříže,
ty mě Krista namaluješ, věřím ti, že bez obtíže.

 

30) Namaluj, co tvoje oči na Golgotě zřely kdysi,
na kříži jak nahý Kristus, mezi dvěma lotry visí."
Ztrnul úsměv na rtech ďáblu, nehnut stojí dlouhou chvíli:
"Ne, ne, ne, to není možné. Nežádej to chlapče milý."

 

31) "Ty jsi v slibech pěkně věrný! Čistý ptáček jsi mi brachu.
Obraz ať máš do večera, jinak úpis bude v prachu!"
Svraštil satan svoje čelo, až se vztekem, zlostí dusí,
donutil ho mládeneček, obraz kříže přinést musí.

 

32) Smutné ticho po krajině. Všechno zmlklo, všechno dřímá.
Velký pátek! Včera zvony odletěly k branám Říma.
Řehtačky už rámusejí místo hudby na pořadu,
na Veliký pátek vskutku všem je smutno při obřadu.

 

33) I to slunce pozastřené, nebem k tmavým horám pluje,
jenom mladík u pařezu vesele si pohvizduje.
Vyšňořený jako šašek, pestrou čapku na své hlavě,
jinoch ďábla očekává u pařezu nedočkavě.

 

34) Řehtaček už doklapaly pronikavé, smutné steny.
V lese ďábel před mládencem, v rukou obraz zabalený.
"Proč se bojíš, satanáši? Nějak se ti ruka chvěje!
Hrdina jsi na mou duši," ďáblu v tvář se jinoch směje.

 

35) "Ale já jsem trochu jiný! Pevně drž, ty chabý brachu.
Podívej jak na kříž plivnu, Kristu ve tvář beze strachu!"
Skočil k ďáblu v okamžiku, vztekle strhl plátno na zem,
Bože, co se to s ním děje? Na kolena padá rázem.

 

36) Oči navrh vytřeštěny, bledé rty se hrůzou chvějí.
Kristu z boku, čerstvé krve, krůpěj stéká za krůpějí.
Na zem hodí ďábel obraz, vztekle po něm nohou šlape,
do výšky krev tryská vzhůru, na mládence dolů kape.

 

37) "Kriste drahý, odpusť vinu,"
vroucně chlapec v hruď se buší.
"Ty padouchu", vzkřikl ďábel. "Můj jsi ještě, dej sem duši!"
Skok a ďábel již ho drží, krk mu svírá v černé dlani.
K nebi bleskem výkřik letí: "Ježíši můj, smilování!"

 

38) Zaslech´ ďábel Boží jméno,
v dálku prchá v kvapném spěchu.
Mladík hrůzou polomrtvý, klesá do měkkého mechu.
Ráno lesem do kostela pospíchají zbožné ženy,
jinocha zde našly v mdlobách, vedle obraz roztržený.

 

39) Běží čas jak divá řeka, dál se řítí rychlým tokem,
než se člověk nadít může, rok se setká s novým rokem.
Smutné ticho po krajině. Všechno zmlklo, všechno dřímá.
Velký pátek! Včera zvony odletěly k branám Říma.

 

40) Z klášterního okna světlo svítí do nočního ticha.
Na klekátku před obrazem zříš mladého klečet mnicha.
Tmavé hory na východě světlá slunce ranní,
v tiché cele před obrazem dosud mladý mnich se sklání.

 

41) Rychle letí ptačí peruť, rychleji i život běží.
V prosté rakvi, bělovlasý mnich tu v cele mrtev leží.
Ve vyhaslé bledé tváři, v úsměvu má ztuhlé rysy.
Proti němu, zkrvavený, obraz Krista na zdi visí.


=============================================

Náboženské písně

 

Otče náš, vyslyš nás, zachovej nám národ náš.
Zůstaň s námi do skonání, Otče náš, vyslyš nás.
V důvěře své k tobě voláme, ruce svoje k nebi zvedáme.
Neopouštěj naši drahou vlast, vroucně tebe žádáme.
                Otče náš, vyslyš nás, zachovej nám národ náš.
Zůstaň s námi do skonání, Otče náš, vyslyš nás.

 

Maria, Matičko, národ český mocně chraň.
Zůstaň Matkou lidu svému, nad ním drž svou dlaň.
Vzpomeň jak tě lid náš v lásce měl, vzýval tě a vroucí písně pěl.
Pro tu lásku odpusť mnohý hřích, neopouštěj v dobách zlých.   Maria, Matičko, národ český mocně chraň.
Zůstaň Matkou lidu svému, nad ním drž svou dlaň.

 

Kníže náš, shlédni k nám, zahynouti nedej nám.
Chraň nám v míru zem i víru, svatý Václave.
Tisíc let jsi chránil národ svůj, prosíme i dál ho opatruj.
Víře své i vlasti věrný lid, ať je šťasten, ať má klid.                   Kníže náš, shlédni k nám, zahynouti nedej nám.
Chraň nám v míru zem i víru, svatý Václave.

 

Ježíši, Dětátko, milostné Jezulátko.
Byl jsi s námi v dobách hrůzy, zachránil jsi nás.
U tvých jeslí vděčně klečíme, národ český tobě svěříme.
Tvoji jsme a navždy býti chcem, posvěť naši rodnou zem.       Ježíši, Dětátko, milostné Jezulátko.
Byl jsi s námi v dobách hrůzy, zachránil jsi nás.

 

Ježíši, Dětátko, líbezné Jezulátko.
Skvoste drahý, chloubo Prahy, Čechy v srdci máš.
My tě také v srdci nosíme, za celý náš národ prosíme.
Žehnej všem a Čechy, Prahu chraň, od zlého nás všude braň.   Ježíši, Dětátko, líbezné Jezulátko.
Skvoste drahý, chloubo Prahy, Čechy v srdci měj.

-----------------------------------------------------------------------------

Matičko Boží, obětuj milosti své mi zář.
Zbožně chci dáti život svůj lásce tvé na oltář.
Když se mé cíle zešeří, temna mne hrůzy jmou,
obejmi lokty mateří, opatruj duši mou, opatruj duši mou.

 

Tys Matko v celém žití svém vzdávala Pánu čest.
Teď za to v kraji nadhvězdném věčně tvé sídlo jest.
Kéž i my za tvým příkladem, chcálící Boha jdem
a s tebou v Domě nebeském /:věčně se radujem:/.

 

Věříme vše, co zjevil nám všemocný Hospodin.
Co hlásal světa končinám, tvůj Panno Svatý Syn.
Víře té chceme věrni být, v ní stále pevně stát,
ve víře té chcem svatě žít, /:v ní jednou umírat:/.

 

Přijmi ty Bože Jediný, oběť tu s vlídností.
Nehleď už Pane na viny, na naše křehkosti.
Přímluva Panny přesvaté, odvrať tvůj od nás hněv.
Otevři zdroje bohaté /:a lásku svou nám zjev:/.

 

Na kříži když pněl bez viny, všemocný nebes Král,
tobě nás určil za syny, nám Matku v tobě dal.
Odkaz ten máme v paměti po všechen žití čas,
shlédni i ty na své děti /:a neopouštěj nás:/.

-----------------------------------------------------------------------------

 

Píseň k svatému Prokopovi 

(slova Jan Zahradníček 1949, nápěv Nebeští kavalérové, Adam Michna 1653)

nejen 4. července

 

Postrachu zpupných v dobách všech, s jakou to slávou,
zdviháš se mocný v srdci Čech, tam nad Sázavou.
Svých krajanů vždy věrná stráž, veliká pomoc, mluvčí náš
v tom sporu odvěkém o víru, řeč i zem.

 

Poustevník v lesních tišinách, jenž hořel Kristem,
naháněls peklu hrozný strach v dychtění čistém.
Křesťanství pevně zasadit do srdce země jako štít,
proti všem nástrahám, jak světlo proti tmám.

 

By přešlo zlo a vládl Bůh svázal jsi ďábla
a zapřáhl jej v těžký pluh, moc jeho slábla.
A rostlo světlo, celá zem vzkvétala Božím odkazem,
zorána pluhem Tvým, s tím divným spřežením.

 

A když jsou nitra neplodná, o hospodáři,
zkypří se pole úrodná, setbě se daří.
Proto jsi oráč srdcí byl a slovo spásy do nich sil,
že dodnes tady zrá pro Krista setba Tvá.

 

Udeř svou berlou vetřelce, jenž odkudkoli,
na statky víry sáhnout chce. Zahoj co bolí.
Záštito čistých, dej by zlo, zkroceno Tebou sloužilo,
v náš prospěch bezděký, tady i na věky.

 

Drž silně mocný opate, navzdory smrti,
dědictví kdysi přijaté, jenž nerozdrtí
zlý čas a vládců nepřízeň. Nepřestane se vlnit žeň
a stoupat v modrojas vděčnosti naší hlas.

 

 

ZDRAVO, DJEVO

(nápěv na českou píseň Tisíckráte pozdravujem Tebe)

Zdravo, Djevo, svih milosti puna, vječnog sunca ogrnu te sjaj.
Oko čela zvjezdana ti kruna, ispod nogu stenje pakla zmaj.

Rajska Djevo, kraljice Hrvata, naša Majko, naša zoro zlata,
odanih ti srca primi dar, primi čiste ljubavi nam žar.

 

Blažena si, jerbo sva si čista, zmijin dah ne okuži ti grud!
Zvijezda sreće i nama da blista, noći grijeha mrak rasprši hud!

Rajska Djevo, kraljice Hrvata, naša Majko, naša zoro zlata,
odanih ti srca primi dar, primi čiste ljubavi nam žar.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 



Archiv

Kalendář
<< říjen / 2017 >>


Statistiky

Online: 3
Celkem: 82650
Měsíc: 1820
Den: 65

 
 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA